Zvládnuté odloučení aneb stabilní a kvalitní citová vazba
Aby dítě mohlo začít navštěvovat
jakékoli předškolní zařízení, mělo by mít zvládnuté odloučení od matky. A aby
dítě zvládlo odloučení od matky, musí mít spolehlivou vazbu s matkou po
dostatečně dlouhou dobu. Co to znamená? Odpoutání je důležitým mezníkem a dítě
na ní v průběhu batolecího věku samo pracuje. Pokud má dítě možnost se
vzdalovat od matky na takovou dobu a takovou vzdálenost, která je pro něj
únosná, tzn. při pocitu jakéhokoli diskomfortu či nejistoty matku vyhledá a vrátí
se k ní zpět, je vysoká pravděpodobnost, že se u něj bude postupně
vytvářet pocit jistoty a dítě si bude vytvářet a prožívat stabilní a kvalitní
citovou vazbu. Vše, co dítě obklopuje, probouzí v dítěti obrovský zájem a
dítě má potřebu vše zkoumat, ať se jedná o předměty, rostliny, živočichy a
samozřejmě i lidi. Aby mohlo zkoumat, potřebuje se od matky vzdálit. Po
naplnění potřeby – po prozkoumání objektu, dítě opět vyhledává matku a vrací se
k ní. S narůstající jistotou
dítě zvětšuje svůj akční radius. Kdykoli dítě při svém osamostatňování cítí, že
zašlo příliš daleko, vrací se zpět k matce. V rámci rodiny si dítě
postupně vytváří další zdroje jistoty a bezpečí (otec, prarodiče, či jiná
blízká rodina). Dítě si potřebuje užívat bezpečí, dokud se samo definitivně
neodpoutá. Zhruba do tří let (samozřejmě, je to velmi individuální) reagují
děti na nedobrovolné odloučení od matky protestem a snaží se aktivně přivolat
matku zpět. Opakované negativní zkušenosti mají za následek odmítavé a úzkostné
chování a dítě nemá dobrý základ pro další rozvoj dětské osobnosti.
Ačkoli vnímáme, že je Montessori prostředí vhodné i pro děti batolecího
věku, snažíme se přesvědčit rodiče, aby s umístěním batolat do
předškolních zařízení nespěchali. Dítě, které nemá dostatek prostoru a času pro
vytvoření stabilní a kvalitní citové vazby a je nedobrovolně odloučeno od matky
dříve, než je samo připraveno, se v pozdějším věku projevuje úzkostlivě a
objevuje se u něj regresivní chování. Vlivem toho není dítě schopno Montessori
prostředí plně využít pro svůj prospěch a další rozvoj ani v batolecím věku
a ani později.
Proto nespěchejte. I když máte
pocit, že je vaše dvouleté batolátko velmi šikovné a projevuje velký zájem o
děti, což je mimochodem velmi přirozené. Dvouleté děti sice projevují zájem o
své vrstevníky, ale jejich hra je založena na vzájemném napodobování tzn. hraje
si každý sám, jde o paralelní hru, ne o spolupráci. Společná hra se objevuje až
od 2,5 let a hra kooperativní začíná až v předškolním věku tedy mezi 3 – 6
rokem.
Zdroj:
Vágnerová, M.: Vývojová
psychologie: dětství a dospívání. Praha, Karolinum, 2012.
Langmeier,J., Krejčířová, D.:
Vývojová psychologie, 2., aktualizovaný vydání. Praha, Grada. 2006.
