Dítě je stvořitelem člověka. Mnozí se mylně domnívají, že je to
právě matka, která své dítě formuje, učí ho mluvit, chodit a mnoho dalších
věcí. Pravdou ovšem je, že dítě samo
usilovně pracuje na svém vlastním rozvoji. Každé dítě v sobě od úplného
počátku nese jedno veliké tajemství, a tím je jeho budoucí poslání. Každé dítě
má odlišné nadání, které by později mělo nést ovoce. Posláním nás rodičů
je, abychom byli pomocníky a vhodně podporovali děti v jejich růstu. Protože naše děti jsou nadány nesmírným
potenciálem a naším úkolem je pomoci jim ho uvolnit.
Nejpříznačnějším rysem prvního
období života je absorpce. Absorpce,
schopnost pohltit, vstřebávat je samovolný proces, který není ovlivnitelný
vůlí. Díky procesu absorpce se vše, co dítě obklopuje, tedy i chování a
zvyklosti lidí, stává jeho součástí. Dítě získává vědomosti jen tak.
Nepotřebuje k tomu žádné zvláštní úsilí, je to pro něj stejně přirozené
jako dýchání. Proto je první období
vývoje člověka tím nejdůležitějším a naše promyšlená pomoc a citlivý přístup je
nutností, protože, jak již bylo řečeno, vše co dítě jednou absorbuje, to dobré
i špatné, navždy zůstává součástí jeho osobnosti.
S vývojem a mentálním růstem
našich dětí jsou spojená období zvýšené
vnímavosti nebo také citlivosti, která
přicházejí a odcházejí zhruba do pěti let věku dítěte. Období zvýšené
vnímavosti jsou časově ohraničené úseky, kdy je jedinec zvláštní silou přitahován
k určitému druhu činnosti. V těchto obdobích je radost s dětmi
pracovat. K tomu, aby pochopily, stačí naše pomalé předvedení činnosti a
ony pak se zájmem pokračují samy (fáze velká práce) až do „nasycení“. Vše je
snadné, vše se děje s přirozeným nadšením a každé vynaložené úsilí přináší
zisk. Citlivá období přicházejí a odcházejí
a dítě je může nebo nemusí využit. To, co si však dětská mysl osvojí během
tohoto období (a co už není možné získat někdy jindy s takovou lehkostí),
si člověk s sebou nese po celý život.
Hlavní zásadou učitele a vychovatele je respektovat
přírodní zákonitosti a respektovat potřeby života. Pro nás dospělé to znamená
pozorně vnímat a snažit se vyčíst ze spontánních náznaků, které k nám dítě
vysílá, jeho potřeby a zájmy. Zájmy ukazují stav vývoje, kterého dítě dosáhlo.
Stálým a chápavým sledováním dětských zájmů může dospělý vstoupit do světa dítěte
a poskytnout mu materiál, se kterým by mohlo nejlépe a nejúspěšněji pracovat.
Připravené prostředí je místo, kde dítě může svobodně jednat,
získávat zkušenosti, být činný dle svých individuálních potřeb. Je to prostředí
upravené rozměrům dítěte. Obsahuje mnoho předmětů, aktivit a pomůcek, určených
pro rozvoj praktických dovedností a rozvoj a zdokonalování dětského
intelektu.
Samostatnost je základním vodítkem při výchově dětí. Příroda naše
děti vybavila všemi prostředky k tomu, aby se věci naučily dělat samy.
Služba, kterou jim poskytujeme tím, že je myjeme, oblékáme a krmíme, je
k ničemu. Samozřejmě naučit dítě samostatnosti vyžaduje velkou dávku
trpělivosti a tolerance. Tím, že děti naučíme se umývat, oblékat a svlékat,
obouvat se a zouvat, jíst, uklízet po sobě a další a další věci, tím je vedeme
k nezávislosti, neboť „ten, kdo má příliš mnoho sluhů, se na nich stává
závislým a nakonec zůstane jejich otrokem.“[2]
Svoboda je velmi diskutovaným tématem. Svoboda neznamená libovůli
dítěte a bezbřehou volnost, ale možnost svobodně jednat, být činný a získávat
dovednosti za určitých podmínek a pravidel, které jsou ze strany dítěte
respektovány a dodržovány. Svoboda
vyžaduje uvědomělou sebekázeň. Aby se dítě naučilo správně užívat svoji
svobodu, je potřeba ho to naučit. Čím
divočejší řeka, tím pevnějších břehů je zapotřebí.
Praktická cvičení by měly využívat zejména malinké děti, protože jsou
nepostradatelná k dosažení dětské nezávislosti. Učí pohyby, koordinaci pohybů, rozvíjí
intelekt a vůli. Aktivity provádějí děti nejprve pro sebe, později při rozvoji
sociálního cítění je dělají pro ostatní. Vše je potřeba nabízet ve správný čas.
Když dětem neumožníme naučit se praktické dovednosti, dostanou se k nim
později, ale nebudou je provádět pro sebe, ale proto, že je po nich vyžadujeme.
Smyslový materiál a tříbení smyslů
Smysly jsou naším pojítkem
s prostředím. Prostřednictvím smyslů dokážeme přijímat vjemy z okolí,
poznávat svět kolem sebe nebo vycítit případné nebezpečí. Vytříbené smysly jsou
významnou složkou lidské osobnosti a přispívají k její dokonalosti. Dítě
rozvíjí svoje smysly pomocí smyslových aktivit, které jsou zaměřeny na
rozlišování barev, tónů, tvarů, velikostí, struktur, vůní a chutí. Senzorické
pomůcky připravují děti ve dvou stupních. V prvním stupni zdokonalují
dětské smysly a jemnou motoriku. Ve druhém stupni připravují děti na vstup do
dalších, abstraktnějších oblastí, jako je matematika a geometrie.
