Principy Marie Montessori

Marie Montessori nepovažovala svůj přístup k výuce za metodu. V knize „Tajuplné dětství“ napsala: „Nevidím žádnou metodu, vidím pouze dítě …dítě chovající se dle své vlastní přirozenosti“.[1]

Dítě je stvořitelem člověka. Mnozí se mylně domnívají, že je to právě matka, která své dítě formuje, učí ho mluvit, chodit a mnoho dalších věcí. Pravdou ovšem je, že dítě samo usilovně pracuje na svém vlastním rozvoji. Každé dítě v sobě od úplného počátku nese jedno veliké tajemství, a tím je jeho budoucí poslání. Každé dítě má odlišné nadání, které by později mělo nést ovoce. Posláním nás rodičů je, abychom byli pomocníky a vhodně podporovali děti v jejich růstu.  Protože naše děti jsou nadány nesmírným potenciálem a naším úkolem je pomoci jim ho uvolnit.

Nejpříznačnějším rysem prvního období života je absorpce. Absorpce, schopnost pohltit, vstřebávat je samovolný proces, který není ovlivnitelný vůlí. Díky procesu absorpce se vše, co dítě obklopuje, tedy i chování a zvyklosti lidí, stává jeho součástí. Dítě získává vědomosti jen tak. Nepotřebuje k tomu žádné zvláštní úsilí, je to pro něj stejně přirozené jako dýchání.  Proto je první období vývoje člověka tím nejdůležitějším a naše promyšlená pomoc a citlivý přístup je nutností, protože, jak již bylo řečeno, vše co dítě jednou absorbuje, to dobré i špatné, navždy zůstává součástí jeho osobnosti.

S vývojem a mentálním růstem našich dětí jsou spojená období zvýšené vnímavosti nebo také citlivosti, která přicházejí a odcházejí zhruba do pěti let věku dítěte. Období zvýšené vnímavosti jsou časově ohraničené úseky, kdy je jedinec zvláštní silou přitahován k určitému druhu činnosti. V těchto obdobích je radost s dětmi pracovat. K tomu, aby pochopily, stačí naše pomalé předvedení činnosti a ony pak se zájmem pokračují samy (fáze velká práce) až do „nasycení“. Vše je snadné, vše se děje s přirozeným nadšením a každé vynaložené úsilí přináší zisk. Citlivá období přicházejí a odcházejí a dítě je může nebo nemusí využit. To, co si však dětská mysl osvojí během tohoto období (a co už není možné získat někdy jindy s takovou lehkostí), si člověk s sebou nese po celý život.

Hlavní zásadou učitele a vychovatele je respektovat přírodní zákonitosti a respektovat potřeby života. Pro nás dospělé to znamená pozorně vnímat a snažit se vyčíst ze spontánních náznaků, které k nám dítě vysílá, jeho potřeby a zájmy. Zájmy ukazují stav vývoje, kterého dítě dosáhlo. Stálým a chápavým sledováním dětských zájmů může dospělý vstoupit do světa dítěte a poskytnout mu materiál, se kterým by mohlo nejlépe a nejúspěšněji pracovat.

Připravené prostředí je místo, kde dítě může svobodně jednat, získávat zkušenosti, být činný dle svých individuálních potřeb. Je to prostředí upravené rozměrům dítěte. Obsahuje mnoho předmětů, aktivit a pomůcek, určených pro rozvoj praktických dovedností a rozvoj a zdokonalování dětského intelektu. 

Samostatnost je základním vodítkem při výchově dětí. Příroda naše děti vybavila všemi prostředky k tomu, aby se věci naučily dělat samy. Služba, kterou jim poskytujeme tím, že je myjeme, oblékáme a krmíme, je k ničemu. Samozřejmě naučit dítě samostatnosti vyžaduje velkou dávku trpělivosti a tolerance. Tím, že děti naučíme se umývat, oblékat a svlékat, obouvat se a zouvat, jíst, uklízet po sobě a další a další věci, tím je vedeme k nezávislosti, neboť „ten, kdo má příliš mnoho sluhů, se na nich stává závislým a nakonec zůstane jejich otrokem.“[2]

Svoboda je velmi diskutovaným tématem. Svoboda neznamená libovůli dítěte a bezbřehou volnost, ale možnost svobodně jednat, být činný a získávat dovednosti za určitých podmínek a pravidel, které jsou ze strany dítěte respektovány a dodržovány. Svoboda vyžaduje uvědomělou sebekázeň. Aby se dítě naučilo správně užívat svoji svobodu, je potřeba ho to naučit. Čím divočejší řeka, tím pevnějších břehů je zapotřebí.

Praktická cvičení by měly využívat zejména malinké děti, protože jsou nepostradatelná k dosažení dětské nezávislosti. Učí pohyby, koordinaci pohybů, rozvíjí intelekt a vůli. Aktivity provádějí děti nejprve pro sebe, později při rozvoji sociálního cítění je dělají pro ostatní. Vše je potřeba nabízet ve správný čas. Když dětem neumožníme naučit se praktické dovednosti, dostanou se k nim později, ale nebudou je provádět pro sebe, ale proto, že je po nich vyžadujeme.

Smyslový materiál a tříbení smyslů
Smysly jsou naším pojítkem s prostředím. Prostřednictvím smyslů dokážeme přijímat vjemy z okolí, poznávat svět kolem sebe nebo vycítit případné nebezpečí. Vytříbené smysly jsou významnou složkou lidské osobnosti a přispívají k její dokonalosti. Dítě rozvíjí svoje smysly pomocí smyslových aktivit, které jsou zaměřeny na rozlišování barev, tónů, tvarů, velikostí, struktur, vůní a chutí. Senzorické pomůcky připravují děti ve dvou stupních. V prvním stupni zdokonalují dětské smysly a jemnou motoriku. Ve druhém stupni připravují děti na vstup do dalších, abstraktnějších oblastí, jako je matematika a geometrie.




[1] Montessori, M.: Tajuplné dětství. Praha. SPS 1998
[2] Montessori, M.: Objevování dítěte. Praha. SPS 2001